Aktuální mapa STK stanic v ČR

Nejbližší stanici technické kontroly najdete na této mapě ČR, ale existují i dalí způsoby:

• vyhledáním v mapách (Seznam/Google) – zadáním „STK + název města/obce“,
• využitím seznamů stanic na webu Ministerstva dopravy nebo specializovaných portálů,
• ověřením, zda daná STK provádí i měření emisí (SME) – ne všechny stanice je mají přímo na místě.

Před návštěvou je vhodné zkontrolovat otevírací dobu, ceny a možnost objednání (telefonicky nebo online).

Cena není v ČR centrálně regulována, stanovuje ji každá STK a SME samostatně. Orientačně pro osobní vozidlo (kategorie M1):

• Pravidelná technická prohlídka (STK): obvykle cca 1 200–1 500 Kč.
• Měření emisí: přibližně 800–1 200 Kč podle typu motoru a regionu.
• STK + emise dohromady: typicky 1 500–2 500 Kč.

Ve velkých městech (Praha, Brno apod.) bývají ceny vyšší než v menších městech. Aktuální cenu je vždy nutné ověřit přímo u zvolené stanice.

Na pravidelnou technickou prohlídku registrovaného vozidla je obvykle potřeba:

• Osvědčení o registraci vozidla (ORV, „malý technický průkaz“).
• Technický průkaz (velký TP), pokud jej má provozovatel ve fyzické podobě.
• Protokol o měření emisí – pokud byly emise provedeny jinou stanicí SME předem (většinou nesmí být starší než 30 dnů).
• Protokol z předchozí STK – při opakované technické prohlídce.
• Doklady k přestavbám a doplňkům (tažné zařízení, LPG/CNG, schválené fólie apod.) – typové listy, atesty, rozhodnutí o schválení.
• Doklad totožnosti (občanský průkaz); u firemního vozidla také doklady firmy nebo pověření řidiče.

Bez těchto dokumentů může STK vozidlo odmítnout k prohlídce přejmout.

• Samotná technická prohlídka (STK) osobního vozidla: přibližně 30–45 minut.
• STK včetně měření emisí na jedné stanici: obvykle 45–60 minut čistého času.

Celkový čas pobytu na stanici závisí na způsobu objednání a vytížení STK. Bez předchozí rezervace lze očekávat i delší čekání.

Platnost technické prohlídky lze zjistit:

• Na zadní registrační značce: červená kontrolní nálepka – čísla po stranách označují měsíc, číslo uprostřed rok skončení platnosti STK.
• V technickém průkazu: v záznamu o technické prohlídce je uveden datum, do kdy je vozidlo technicky způsobilé.

U osobních vozidel kategorie M1 obvykle platí interval 4–2–2 roky (první STK 4 roky od první registrace, následně každé 2 roky), pokud zákon nestanoví jinak.

Rozsah kontrol stanoví vyhláška č. 211/2018 Sb. Hlavní okruhy jsou:

• Identifikace vozidla: VIN, registrační značka, typ, barva, počet míst, shoda s doklady.
• Brzdová soustava: účinnost a rovnoměrnost brzd na válcové zkušebně, funkce parkovací brzdy, těsnost rozvodů.
• Řízení, nápravy, zavěšení kol: nadměrné vůle v čepech, ložiskách, silentblocích, stav tlumičů.
• Pneumatiky a kola: hloubka dezénu, poškození, rozměr a typ shodný na nápravě, správný index zatížení a rychlosti.
• Karoserie a rám: koroze, deformace, zejména na nosných částech (prahy, podélníky, uložení náprav).
• Výfuk a emise: těsnost, hluk, přítomnost a stav katalyzátoru/filtru pevných částic (detailněji řeší emisní kontrola).
• Osvětlení a elektroinstalace: funkce a seřízení světel, směrovky, brzdová světla, mlhovky, osvětlení SPZ, houkačka.
• Bezpečnostní prvky: pásy, uchycení sedadel, funkce airbagů (přes diagnostiku u vozidel s OBD).
• Dodatečné úpravy: tažné zařízení, LPG/CNG, nástavby – zda jsou schválené a zapsané v technickém průkazu.

Evidenční kontrola se provádí zejména při změně vlastníka nebo dovozu ojetého vozidla. Obvykle je potřeba:

• Osvědčení o registraci vozidla (malý TP).
• Technický průkaz (velký TP), pokud je vydán.
• Doklad totožnosti; u firemního vozidla i doklady firmy či pověření.
• U dovezeného vozidla také zahraniční doklady (technický průkaz, případně odhlášení).

Při evidenční kontrole se ověřuje shoda skutečného stavu vozidla s doklady, zejména:

• VIN kód a výrobní štítek,
• barva karoserie, typ motoru, počet míst k sezení,
• rozměry pneumatik a ráfků,
• přítomnost a zápis tažného zařízení a případných úprav.

Možnosti jsou dvě:

• STK a emise na jednom místě: většina stanic technické kontroly má i vlastní stanici měření emisí (SME). Emise se pak provádějí v rámci jedné návštěvy.
• Měření emisí samostatně: lze absolvovat nejdříve ve stanici SME a s platným protokolem o emisích poté přijet na STK (protokol má omezenou platnost, obvykle do 30 dnů).

Měření emisí je povinné pro většinu vozidel se spalovacím motorem (benzín, nafta, LPG, CNG). Výjimkou jsou např. čistě elektrická vozidla, u nichž se emise neměří.

Podle statistik STK a odborných článků patří mezi nejčastější důvody neúspěchu:

• Brzdy: nedostatečná účinnost, velké rozdíly mezi koly, špatně fungující parkovací brzda, zkorodované brzdové trubky.
• Koroze: výrazná koroze podvozku a prahů, často až prorezlé nosné části.
• Osvětlení: nefunkční žárovky, špatně seřízené potkávací světlomety, zašlé nebo poškozené světlomety.
• Pneumatiky: dezén pod zákonným minimem, viditelné poškození, různé rozměry nebo typy pneumatik na jedné nápravě.
• Úniky provozních kapalin: zejména olej, brzdová kapalina, palivo.
• Výfuk: netěsnosti, nadměrný hluk, chybějící či zjevně nefunkční katalyzátor nebo filtr pevných částic.
• Čelní sklo: praskliny v zorném poli řidiče.
• Nezapsané úpravy: tažné zařízení, přestavby na LPG/CNG nebo jiné konstrukční změny bez zápisu v technickém průkazu.

Vozidlo s propadlou technickou prohlídkou je podle zákona technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

Pokud policie zjistí pouze propadlou STK, ale vozidlo je jinak v dobrém stavu, hrozí podle aktuální praxe přestupek s pokutou až v řádu tisíců korun (na místě i ve správním řízení). Pokud je zároveň vozidlo ve špatném technickém stavu, může být hodnoceno jako technicky nezpůsobilé – v takovém případě hrozí:

• výrazně vyšší pokuta,
• body v registru řidičů a zákaz činnosti,
• zákaz další jízdy a nutnost odtahu vozidla.

Správný a bezpečný postup je nechat vozidlo dopravit na STK odtahovou službou a s propadlou STK běžně nejezdit.

Na stanicích měření emisí se vychází ze dvou základních zdrojů:

• konkrétních hodnot výrobce uvedených v technické dokumentaci nebo na štítku vozidla,
• případně z obecných limitů stanovených metodickými postupy a vyhláškou č. 211/2018 Sb., pokud není údaj výrobce k dispozici.

Vznětové motory (nafta):

• kontroluje se zejména kouřivost – součinitel absorpce (v m⁻¹) při volné akceleraci,
• novější vozidla (emisní normy Euro 5, Euro 6) mají limity výrazně přísnější než starší vozy; konkrétní číselná hodnota se zadává podle dokumentace výrobce nebo podle obecného limitu v metodice,
• překročení limitu znamená nevyhovující měření emisí.

Zážehové motory (benzín):

• měří se především CO (oxid uhelnatý), HC (nespálené uhlovodíky) a lambda (poměr vzduch/palivo),
• konkrétní hraniční hodnoty se liší podle typu motoru, emisní normy a požadavků výrobce.

Stanice měření emisí pracuje s přesnými hodnotami v databázích a dokumentaci; pro provozovatele vozidla je klíčové, aby byl motor technicky v dobrém stavu (bez chyb v řídicí jednotce, s funkčním katalyzátorem nebo filtrem pevných částic).

U vozidel vybavených OBD/EOBD je součástí emisní kontroly i diagnostika řídicí jednotky motoru. Kontroluje se zejména:

• Readiness kódy (připravenost systémů): stav monitorů emisních systémů (katalyzátor, lambda sondy, EGR, palivová soustava atd.). Povinné monitory nesmí být trvale ve stavu „nepřipraveno“.
• Chybové kódy (DTC): přítomnost aktivních závad v systémech, které mají vliv na emise. Závažné chyby (např. účinnost katalyzátoru, filtr pevných částic, EGR) mohou být důvodem nevyhovujícího výsledku.
• Identifikace vozidla: porovnání VIN v řídicí jednotce s identifikací vozidla.
• Provozní hodnoty: vybrané parametry (lambda, teplota motoru, korekce směsi, tlak v palivové soustavě apod.) pro ověření, že motor pracuje v normálním režimu.

Pokud jsou readiness kódy neúplné (např. po nedávném smazání chyb) nebo jsou v jednotce aktivní emisně významné závady, vozidlo zpravidla měření emisí neprojde.

Vyhláška o technických prohlídkách rozlišuje korozi podle vlivu na pevnost vozidla:

• Povrchová koroze: rez bez ztráty pevnosti (např. lehce orezlé podvozkové díly) – obvykle lehké závady (A) nebo bez závad.
• Pokročilá koroze nosných částí: prahy, podélníky, příčníky, uložení tlumičů a náprav, uchycení bezpečnostních pásů – může být vážná závada (B) nebo nebezpečná závada (C) podle rozsahu.

Za nebezpečnou závadu (C) se obvykle považuje:

• proreznutí nebo výrazné ztenčení nosných částí,
• narušení uchycení náprav, tlumičů nebo bezpečnostních pásů,
• situace, kdy je zjevně ohrožena pevnost karoserie či rámu.

U nebezpečné závady je vozidlo hodnoceno jako technicky nezpůsobilé, technik odebere nálepku STK a vozidlo smí areál STK opustit pouze odtahovou službou.

Hodnocení brzd vychází z vyhlášky č. 341/2014 Sb. a metodiky STK. Sledují se zejména:

• Celkový brzdný účinek: z naměřené brzdné síly a hmotnosti vozidla se vypočítá účinnost v %. Ta musí dosahovat minimálních hodnot stanovených pro danou kategorii vozidla.
• Asymetrie na nápravě: rozdíl brzdné síly mezi levým a pravým kolem. Příliš velká nerovnoměrnost je důvodem vážné závady (např. zatuhlé nebo nefunkční brzdy na jednom kole).
• Parkovací (ruční) brzda: ověřuje se, zda dosahuje předepsané minimální účinnosti a brzdí požadovaný počet kol.
• Stabilita a plynulost brzdění: brzdná síla musí narůstat plynule, bez výrazných výkyvů a propadání pedálu.

Výsledky měření jsou uvedeny v protokolu ze zkušebny brzd, ze kterého technik STK vychází při hodnocení vozidla.

Pro rychlé ověření platnosti technické prohlídky a základních údajů o vozidle lze využít např. online nástroj STK Guru.

• Závada A – lehká: nemá významný vliv na bezpečnost provozu ani na životní prostředí. Vozidlo STK absolvuje, závady jsou pouze uvedeny v protokolu a doporučuje se jejich odstranění.
• Závada B – vážná: ovlivňuje provozní vlastnosti vozidla nebo může nepříznivě působit na životní prostředí, ale neznamená bezprostřední ohrožení bezpečnosti. Vozidlo je dočasně způsobilé; provozovatel musí závady opravit a do 30 dnů absolvovat opakovanou STK na stejné stanici.
• Závada C – nebezpečná: bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu nebo životní prostředí. Vozidlo je technicky nezpůsobilé, nesmí být dále provozováno, technik odebere kontrolní nálepku a vozidlo musí být odtaženo.

Toto členění vychází z vyhlášky č. 211/2018 Sb. a používají jej všechny STK v ČR jednotně.

Pro osobní vozidla v ČR obecně platí:

Na STK se posuzuje nejen samotná hloubka dezénu, ale také:

• stav běhounu (bez viditelných kordu, trhlin a boulí),
• shodný rozměr a typ pneumatik na jedné nápravě,
• odpovídající index rychlosti a zatížení podle údajů v technickém průkazu.

Pneumatiky pod zákonným minimem nebo zjevně poškozené jsou důvodem k nevyhovujícímu výsledku STK.

Základní požadavky na tažné zařízení (TZ):

• Typové schválení: TZ musí být homologované pro konkrétní typ vozidla (typový list, homologační štítek).
• Odborná montáž: doporučuje se montáž v certifikovaném servisu, který vystaví:
  • typový list tažného zařízení,
  • potvrzení o odborné montáži / certifikát o proškolení pracovníků podle požadavků výrobce TZ.
• Zápis do registru vozidel: vlastník nebo provozovatel je povinen v zákonné lhůtě (obvykle do 10 pracovních dnů od montáže) požádat o zápis tažného zařízení do technického průkazu na registru vozidel.

Na úřad se standardně předkládá:

• velký technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla,
• typový list tažného zařízení,
• potvrzení o montáži nebo příslušný protokol ze STK,
• doklad totožnosti, případně doklady firmy.

Nezapsané tažné zařízení je považováno za nesprávnou konstrukční úpravu vozidla – může být důvodem nevyhovujícího výsledku STK, pokuty při silniční kontrole a v krajním případě i krácení pojistného plnění při dopravní nehodě.